Printulele

Tvar a design tohoto nástroje, jsem si vymyslel a navrhnul sám, a to metodou pokus/omyl, kdy jsem si defakto hrál ve Fusionu s různýma funkcema, a zkoušel co která fičura vlastně dělá? Nebyl to cílený návrh ale spíš takový pokus, kam až může dojít, takové to, domácí CADění :).

Jednotlivé díly jsou vytištěné z PLA, kromě krku a hlavy, které jsou z PETg. Celý nástroj je slepený dvousložkovým epoxidovým lepidlem, jen zdobení hlavy, orientační tečky v hmatníku, nultý pražec a pražce samotné, jsou přilepené transparentním lepidlem na plast (Chemopren), a to proto, aby je bylo možné v případě opotřebení vyměnit. Kost v kobylce se nelepí, drží díky strunám samosvorně. 

Na přední desce je vytisknutý prolis, pro správné umístění kobylky. Jako první jsem lepil žebra na spodní stranu přední desky. Je potřeba je nalepit tak, aby nepřečnívaly a nedotýkaly se lubů nástroje. Žebra na zadní desce mají opět prolisy, a tak s jejich umístěním není problém. Přední deska se k tělu nástroje lepí až po nasunutí a přilepení krku. Obdobným způsobem se nasune a zalepí hlava. Ořech (nultý pražec) a hmatník se lepí až jako poslední. Je to kvůli menzuře, aby nástroj ladil. Mezi kostí v kobylce a 12 pražcem je vzdálenost 16cm. Ta samá vzdálenost musí být stejná i opačně od 12 pražce k ořechu (k nultému pražci).

Protože nástroj nemá žádné možnosti nastavení a doladění, je potřeba výšku strun nad hmatníkem nastavit odpovídající kostí, která zajistí, že dohmat nebude příliš vysoký a struny nebudou přitom drnčet o pražce. K dispozici jsou 3 různě vysoké kosti. Hmatník jsem při lepení a vytvrzování stahnul svorkami přes hliníkový profil (viz. foto), a nechal epoxid vytvrdnout víc jak 12 hodin. Měl jsem obavy z pružného PETg, kdy se samotný krk, poměrně lehce dal prohnout. Hliníkový profil, zajistil to, že krk i hmatník jsou slepené naprosto rovně, a že po natažení strun se krk v zátěži prohne jen nepatrně, přesně tak, jak je to potřeba. Tady se ukázala kombinace krku z PETg, lepidla z epoxidu a hmatníku z PLA, jako naprosto ideální. Není potřeba do krku dávat jakékoliv šrouby, tyče, nebo jakkoli jinak řešit výztuhu.

Nástroj celkem obstojně ladí, dá se na něj i celkem dobře hrát (výhodou je mít drobnější ruce).

Postřehy ze stavby: 

Obavy z kroucení krku po natažení strun, se ukázaly jako liché. Při tisku velkých ploch, docházelo ke kroucení a odlepování z podložky. Hmatník jsem několik posledních vrstev dokonce přidržoval ručně, aby se mi nezkroutil a neodlepil z podložky. Tisk se 100% výplní se ukázal jako dosti problematický a hlavně u výtisků z PLA, kdy se malé díly odlepovaly z podložky. Bylo nutné použít raft. Při tisku přední/zadní desky, kdy se tiskne i pomocný objekt, kvůli změně barvy filamentu na ozdobné lemování, se mi pomocný objekt odlepil a hrozilo zničení výtisku. Měl jsem pár vteřin na to, to nějak zachránit. Přilepil jsem ho k podložce narychlo izolepou a naštěstí se tisk v pořádku dokončil. Po vytištění vlastního těla (luby a spodní deska), jsem zjistil, že jeho obvod je nepatrně větší (asi 2 až 3 desetiny mm), než je obvod přední desky. Nevím zda to je roztažností materiálu, nastavením tisku, nastavením ve sliceru, případně tiskárnou samotnou. Tisknul jsem na zrnitý plát a zdobení hlavy a hmatník vypadají opravdu skvěle. Vzdáleně to trochu připomíná dřevo z palisandru. Ořech, doporučuji zářezy na struny dořezat pilkou tak, aby byl dohmat strun na prvním poli pohodlný, ale aby nebyl zase příliš nízký a struna se netlumila o druhý pražec. A pak změřit hloubku zářezů a podle toho znovu vytisknout ořech nový, protože ta hrana ořechu směrem do hmatníku, dost zásadně ovlivňuje zvuk a hlavně ladění celého nástroje.

Co bych udělal jinak:

Předně je nutné zmínit, že jsem nikdy nic podobného netiskl a ani se stavbou hudebního nástroje žádné zkušenosti nemám. Rozhodně jsem nevěděl, jak silné musí být stěny aby vydržely tah strun a materiál se neroztrhal. Příjde mi, že jsem je zbytečně předimenzoval a díky tomu není zvuk nástroje tak výrazný a silný. Nylonové struny nemají takový tah jako ty kovové a proto si myslím, že jak deska tak luby by mohly být o dost tenčí. Nástroj by si zasloužil kovové pražce, už kvůli zvuku, ale hlavně kvůli hraní. Několikrát se mi stalo, že při hraní skluzů a odtrhů na krajních strunách, jsem doslova vytrhl pražec z hmatníku. Dá se tomu zabránit přilepením epoxidem, pak ale už nepůjdou v případě opetřebení pražce vyměnit bez poškození hmatníku. Mezera mezi hmatníkem a přední deskou se ukázala také jako zbytečná (měla sloužit jako vůle při ohnutí krku, při natažených strunách) aby měl hmatník “kam uhnout”. Protože ale krk s nylonovými strunami nikam neuhýbá, stačí u modelu krku zespoda ubrat u patky asi 2 mm u zasouvacího klínu a hmatník krásně dosedne až na přední desku. Tím se nástroj po slepení ještě o něco vic zpevní.

Jedinné dvě věci, které nejsou tištěné ale koupené, jsou struny a ladící mechaniky. Struny jsou klasické nylonové, s tenkým horním G. V podstatě jsou obě krajní struny stejné, akorát ta spodní je o dva půltóny naladěná výš. Ladění je klasické G, C, E, A.

Mechaniky jsem opravdu tisknout nechtěl. Je to natolik zásadní součást, že jejich tisk se vůbec nevyplatí a to především z pohledu držení ladění. Mechaniky jsou model Ortega. Jsou to klasické, cenově dostupné ladící mechaniky, určené přímo pro ukulele a dají se u nás běžně koupit. Např. zde: 

https://kytary.cz/ortega-otmukog-cr/HN223541/?gclid=Cj0KCQjwsIejBhDOARIsANYqkD0CHfLMXUeHkVQSBUqyCMipALBktlHd5lKmHdA8LfNJQd1RbA2iM2EaAuxYEALw_wcB

Nástroj je docela malý, takže se spíš hodí pro děti, nebo hráče, kteří mají malé ruce. Tím že není tak hlasitý, není problém na něj hrát v paneláku i po půlnoci :) A protože je celý z plastu, tak se dá vzít na vodu (možnost pádlování), do deště případně v klidu přežije i noc, zapomenutý někde na zahradě. A kombinace black & white, se mi nakonec také moc líbí.

A zda to hraje? To se můžete podívat tady: https://www.youtube.com/shorts/H3NHPS57fys