Věkem je uzpůsobeno především menším dětem v předškolním prostředí 3-6 let. Straší děti mohou navrhovat nové designy, mladší jsou spíše uživateli.
Projekt je realizován s dětmi v předškolní třídě, věk 5-6 let.
Co se týče ovládání tiskárny, 3D modelování, je zapotřebí člověka, který má alespoň základní zkušenosti v tomto ohledu. V našem případě jsme zkoušeli několik programů, nakonec formujeme 3D modely v programu OpenSCAD, který dokáže vykreslovat podle matematického předpisu.
Samotná příprava modelu pro tisk a tisk samotný je pak vhodný i pro začátečníky.
Cílem je dětem ukázat kompletní vznik pomůcky, se kterou pracují a to od samotného návrhu, přes realizaci až k užívání. Dalším cílem pro nás bylo vytvořit cenově dostupný didaktický materiál, který probouzí v dětech také smyslovou vnímavost nejen ve dlaních rukou, ale také na ploskách nohou. Díky tomu můžeme originálním způsobem rozvíjet také důležité propojení OKO - RUKA, kdy děti se dívají na kartičku, vnímají hmatově jednotlivé části. Zároveň se učí rozvíjet komunikativní dovednosti v oblastech technického popisu, vnímání drobných niancí jednotlivých destiček, ale také upevňování názvosloví. Již v předškolním věku si děti dokáží říci, jaké tvary by pro ně mohly být jednoduché a které složitější na správné pojmenování a přiřazení, dokáží nakreslit jednoduché obrázky svých návrhů. Hra se může využít také ve venkovním prostředí. Vzhledem k plochosti materiálu můžeme využít také jako razítka nebo nášlapné kameny.
Základní vybavení jako 3D tiskárna, PC s programem, filament
Děti v rámci projektového dne navrhovaly možné varianty na papír (1 den) . Následně proběhlo vykreslování k 3D tisku (1 týden) . Samotný tisk byl v případě menších placek 3 hodiny á 4 ks, v případě větších placek 8-9 hodin á 1 ks.
Děti byly velmi motivovány s prací se 3D tiskárnou, většina z nich se s ní ještě nesetkala a nevěděla, co umí. Společně jsme vymyslely 8 možných variant hmatových destiček, které budou tvořit didaktické vybavení třídy 3.C. Podle těchto návrhů jsme vytvořili nejprve menší placky u kterých děti vychytali dostatečnou tloušťku materiálu i výstupů, aby se jim dobře reliéf hmatově poznával. Následně jsme tiskli a děti postupně chodily kontrolovat, jak tisk pokračuje. S dětmi jsme následně hru zkoušeli nejprve se zavřenýma očima rozpoznávaly jednotlivé povrchy. Nakonec jsme hráli také jako hmatovou hru nohou, jak jsme předpokládali, povrch, který je hmatatelný a taktilní nutí děti spojit dotykový vjem rukou a nohou a zároveň po nich vyžaduje zapojení také slovního vyjádření jejich dojmů a pocitů. Hra děti baví a často ji chtějí opakovat.
The author hasn't provided the model origin yet.