Animační podložka

V rámci talentových bloků, které u nás ve škole učím, často experimentujeme s animací, proto jsem chtěl vytvořit něco jednoduchého, co by žákům pomohlo tvořit tradiční kreslenou animaci a zároveň si tuto pomůcku mohli vzít i domů, kde na animaci mají více času, než ve škole.

Studenti by měli mít alespoň základní zkušenost s programem Tinkercad. Měli by umět vytisknout model na 3D tiskárně (jedná se o jednoduchý model bez využití podpěr). Poté by měli umět použít fotoaparát na stativu. V poslední řadě by měli umět vytvořit video ze sekvence fotografií. (Nám se tohle osvědčilo např. ve free verzi desktopového programu DaVinci Resolve, ale existují i další možnosti).

Žáci se naučí jednoduchou úpravu 3D modelu, či jeho vytvoření. Dále se naučí, jak v programu Tinkercad mohou do modelu vložit libovolný text.
Studenti získají pomůcku, díky které mohou ve škole nebo i doma pracovat na jednoduché
kreslené ruční animaci. Pomůcka je malá a vejde se bez problému do penálu.

3D tiskárna, Program Prusaslicer, obyčejná tužka, černá tenký fix, průhledné papíry nebo obyčejné papíry a prosvětlovací deska. Přípravnou práci usnadní řezačka papírů. Klasická děrovačka na papír, stativ na fotoaparát, fotoaparát, nebo smartphone s adaptérem na stativový závit (možno také vytisknout na 3D tiskárně). Program pro střih videa, např. Davinci resolve.

Příprava a tisk animační podložky nezabere mnoho času. Může trvat cca jednu hodinu až dvě.

Pro začátek je vhodné vysvětlit žákům princip základní kreslené animace a dodat, že ve světě animace je v jedné vteřině většinou 24 obrázků rychle jdoucích za sebou. Dále by si žáci měli udělat registraci v programu Tinkercad (Pokud ji již nemají). Pro přípravu souboru pro tisk je samozřejmě také třeba mít slicovací program, ideálně Prusaslicer.

Osobně jsem žákům promítl ukázku animace, která vznikla za použití 3D podložky. 3D
podložku ve formátu STL si žáci stáhli ze sdílené složky a začali na ni pracovat (Např. do ní
komponovali název školy, nebo svoje jméno. Dále ji žáci zkusí připravit pro 3D tisk do
hotového G-codu.)

1. Učitel pustí žákům videoukázku animace vytvořenou za pomoci animační podložky. Poté vezme vytištěnou animační podložku s názvem jeho školy, ukáže ji všem a pošle ji mezi žáky, aby si ji prohlédli. Vysvětlí, že je to věc, díky které mohou nakreslit ruční animaci. Podložka slouží k ukotvení papírků přes sebe, aby se dala animace kreslit a nakonec pak i nafotit.
2. Žáci se zaregistrují a přihlásí na stránky www.tinkercad.com a zkusí si vyrobit podložku sami, nebo si jen otevřou již hotový model a ozdobí ho o název školy, nebo o své jméno.
3. Učitel na jednom z hotových 3D modelů ukáže, jak v aplikaci Prusaslicer připravit model k tisku. (PLA nebo PETg, cca 20 infill, bez podpěr.)
4. Podložka se vytiskne. Její tisk může trvat cca 20 minut, čili tisk pro všechny žáky by byl na delší dobu. Ideální je tisk pro žáky, kteří souhlasí s tím, že na podložce doma vytvoří animaci. Také se dají vytvořit skupinky. Animaci na jedné podložce mohou vytvářet třeba 2 nebo 3 žáci, kteří se v kreslení budou střídat.
5. K podložce se připraví pomůcky pro animaci. Nastříhá se (nebo nařeže) hodně papírů ve formátu A6. Papírky se v horní části procvaknou děrovačkou, aby se na nich vytvořily dva otvory, kterými se nasunou na dvě jehlice na animační podložce. 
6. Žáci si mohou zkusit vytvořit animaci. Základ spočívá v tom, že by měli kreslit něco velmi jednoduchého, nejlépe černobílého, za použití černého tenkého fixu. (určitě není na škodu si to nejdřív lehce naskicovat obyčejnou tužkou) Na prvním papírku zakreslí scénu, nebo jen jeden jednoduchý objekt, který se na dalších papírcích bude nepatrně měnit/hýbat. Po dokreslení prvního papírku se na podložku vloží další papírek, který překryje ten první. Fixa by měla lehce prosvítat i obyčejným papírem (ale vhodnější bude použití průsvitných papírů, nebo obyčejných papírů a nějakého podsvícení zespoda). Je vhodné nakreslit papírků co nejvíce. Pro představu se dá říci, že v jedné vteřině animovaného filmu je zhruba 24 jednotlivých obrázků, takže pokud jich žáci nakreslí desítky, bude to ve finále jen pár vteřin.)
7. Po pokreslení jednotlivých papírků, se všechny opatrně vyndají z podložky. Je třeba neměnit jejich pořadí. Podložka se izolepou přilepí na nějaký svislý povrch, např. na skříň, dveře, apod. (ze zdi by mohla izolepa utrhnou kus omítky). Poté se připraví stativ a fotoaparát, nebo smartphone na adaptéru. (Použití stativu by se dalo také obejít, např. upevněním telefonu mezi knihy, apod.) Jakmile bude podložka i fotoaparát/mobil zaaretován tak, aby se nehnul, můžou se začít fotit jednotlivé obrázky. Papírek se vždy vyndá a místo něj se umístí ten v pořadí další a vyfotí. Takto se nafotí celá série fotek. (Pokud žáci fotí na iPhone, je třeba nastavit formát fotek ve fotoaparátu na “Nejkompatibilnější” aby se fotky
   ukládaly ve formátu JPEG. Všechny tyto fotky žáci musí nasdílet do PC, aby je mohli otevřít v program Davinci Resolve, kde z nich udělají video (animaci). Jsou samozřejmě i jiné způsoby a aplikace. Nám se osvědčilo užívání programu Davinci Resolve, protože je to velmi kvalitní program zadarmo.
8. Po vytvoření videa z fotek se dá video ještě různě prodlužovat, např. opakovanými záběry, zpomalením celé scény atd. Vhodné je i dohledat na internetu různé zvuky, které celou animaci ještě více oživí. Pro stahování zvuků jsme používali např. www.freesound.org, kde se stačí zaregistrovat a poté jsou tam všechny zvuky k dispozici ke stažení zdarma. Na stránkách Pixabay je možné stahovat zvukové efekty i bez registrace.
9. Po dokončení animací je pravděpodobné, že jedna animace bude velmi krátká, proto je příhodné všechny animace vložit ve videoeditoru za sebe, nechat mezi nimi mezery, do kterých se dají vložit třeba titulky se jmény žáků.